Švancara: Obránci mě posílají pryč
Švancara: Obránci mě posílají pryč
„Fotbal se hraje pro lidi, snažím se je bavit,“ vysvětluje vítěz kategorie Mistr parádiček.
Kdybyste hlasoval vy, koho byste dal z ligových hráčů na první místo?
„To je těžká otázka. Třeba Pavel Horváth má vynikající přihrávku, ale pokud bych vybíral podle kliček a parádiček, rozhodl bych se pro Zdeňka Šenkeříka. Umí s míčem výborné věci.“
Jdete do zápasu s tím, že v něm zkusíte předvést nějakou konkrétní fintu?
„Ne, ne. To se ani nedá, vždycky to vyplyne až ze situace. Musí přijít ta správná chvíle a hlavně je třeba, aby ta parádička nepostrádala účelnost. Nemá cenu dělat kličku, která sice bude vypadat nádherně, ale zbrzdí celou akci. Musí to být vždy ku prospěchu věci.“
Který trenér vás nejvíc nutil k tomu, abyste používal netradiční řešení?
„Jednoznačně Karel Jarůšek. Měl rád při zápase takovou tu fotbalovou vyčůranost. Několikrát mi třeba po utkání u videa vyčetl, že jsem to tak neřešil. Řekl mi například: Tady jsi měl ten míč jenom lehce dloubnout, jako to dělá Poborský. Na Karla Jarůška proto moc rád vzpomínám.“
Ovšem asi byli i trenéři, kteří při vašich „manévrech“ trnuli. Kdo to nesl nejhůře?
„Asi Josef Mazura, ten si na to tolik nepotrpěl. Ale já to chápu a nijak mu to nevyčítám, každý trenér má vlastní představu o hře a chce, aby to fungovalo.“
Během podzimu se vám povedly dvě výjimečné gólové akce. Nejprve jste skóroval v utkání s Bohemians Praha slalomem přes půl hřiště, potom jste dal gól Mladé Boleslavi z bleskově rozehraného přímého kopu, když si brankář stavěl zeď. Která z těchto parádiček se vám líbila více?
„Ten gól proti Bohemians, protože jsme vyhráli a podařilo se mi to vyřešit i v koncovce.“
Berete to jako nejhezčí branku ve vaší dosavadní kariéře?
„Asi ano. Něco podobného se mi povedlo před lety v Brně, hráli jsem na Lužánkách proti Slavii a přišlo snad osmnáct tisíc diváků. Zvítězili jsme jedna nula a já se taky trefil po takovém slalomu. Tyhle dva góly beru ve své kariéře jako nejhezčí.“
Někteří obránci těžko snášejí, když proti nim nastoupí útočník vašeho typu. Dávají vám to najevo?
„Jo, někdy. Třeba mu v úvodu zápasu třikrát zaseknu míč a on mi říká: Hele, běž na chvíli na druhou stranu a nedělej tady blbce jenom ze mě.“
Máte nějakého oblíbeného obránce, na kterého se vám tradičně daří?
„To asi ne. Ale vím o jednom, na kterého se mi hrálo hodně špatně.“
Kdo to byl?
„Honza Buryán, teď je ve druhé lize v Karviné. Ale když hrál na Žižkově a my tady nastoupili s Brnem nebo Slavií, vždycky to bolelo. Míč byl na pravé straně, my stáli nalevo a on mi dal dvě facky a dloubnul do žeber, abych věděl, co mě čeká... Beru to, uměl si u soupeře zjednat respekt a na spoustu hráčů to platilo.“