Jenže Petr Švancara není tak úplně obyčejným druholigovým fotbalistou.
Ambice útočníka Žižkova sahaly mnohem výše – do Slavie, do zahraničí, možná i do reprezentace. Jenže talent z brněnské líhně tehdy neuspěl. Ve Slavii vyhořel.
Dnes však opět ukazuje své fotbalové kvality: do kabiny Žižkova přišel v zimě a v prvních třech utkáních dal čtyři branky. "Jako pro útočníka je to pro mě samozřejmě povzbuzující. Ale ještě víc si cením sedmi bodů, které jsme z těch utkání získali," říká 29letý Švancara.
Náhradník, který rozhoduje Mimochodem, v posledních dvou utkáních náhradník. A zároveň střelec rozhodujících tref. "Na rovinu: není pro mě dobré, když začínám na lavičce," nezastírá.
Jenže trenér Vladimír Skalba se rozhodl, že si nejzvučnější posilu zimy nechá jako trumf do pokročilejší fáze utkání. Už v Čáslavi mu taktika vyšla: Švancara dal v nastavení vítězný gól. "Když jsem přišel na plac, hru jsem oživil. Tak to trenér chtěl zkusit i proti Hradci."
Skalbovy plány však zhatilo zranění Bažíka, Švancara na trávník vyběhl už ve 20. minutě. A o pár chvil později křepčil nad úvodní trefou.
V druhé půli přidal další z penalty. A mezitím ještě spálil několik tutovek. "Kdybych dal čtyři branky, tak splním normu co šance, to gól. A od toho útočník na hřišti je," přemítal Švancara.
Ano, mohl se radovat víc než dvakrát. Ale už jen Švancarův čich na správný výběr místa vysoce převyšuje většinu druholigových forvardů. "Těší mě, že se do šancí dostávám. Pak už gól nějak dám – třeba kolenem nebo uchem, to je jedno," usmál se Švancara.
Stihl góly, protesty i gesta Jeho hlad po gólech nejlépe ukazovala situace před třetí brankou. "Honzo!" křikl rozběhnutý Švancara na záložníka Novotného – a dostal ideální pas do běhu. Pak už to šlo rychle: klička obránci, faul, penalta.
"Přesně takové balony potřebuju a po klukách je chcu," říká Švancara brněnským přízvukem. "A oni zase musí vědět, že když mi je budou dávat, tak je zúročím."
Svou image bývalého rebela Švacara tak jako tak nezapřel. Za protesty a debatu s rozhodčím viděl žlutou kartu. A několikrát vášnivě diskutoval i s trenérem Skalbou. Že by neshody? "Kdepak! S koučem máme naopak velmi dobrý vztah," říká Švancara.
"Ale jsou to emoce. Já su takový a trenér taky. K fotbalu taková gesta patří."
Podpora trenéra. Obliba u fanoušků. A střelecká forma. To jsou věci, které mohou Švancaru v dresu Žižkova vytáhnout zpět do první ligy. Udrží "zlobivé dítě" českého fotbalu dál svou skvělou fazonu?
Petr Švancara- Fotbalový útočník, narodil se 5. listopadu 1977 |