Potrestaný Švancara: Sebrali mi milenku!
Potrestaný Švancara: Sebrali mi milenku!
Má rád bouřliváka Řepku a klidně by pařil s reprezentačními bohémy až do rána. Zápas bez legrácek mu přijde zbytečný. Ale teď je fotbalový bavič Petr Švancara jako klaun zavřený do skříně. Nikdo nevidí jeho kousky.
„Přeju klukům, že se jim odpouští tresty a můžou hrát. Jenže já jsem jediný, komu nic neodpustili. A jak se se mnou bavili? Tak se mnou ještě nejednal nikdo, ani doma, když zapomenu vynést smetí!“
Cítí bezmoc, když kvůli vysokému trestu za faul nemůže už měsíc hrát. Tvrdí, že jeho absence škodí celé lize.
Ani v chmurných časech ho neopouští pověstný humor. „Nehraju, ale klepat do práce jdu, na jedenáctou!“ zahlaholí, když zaparkuje u stadionu v Uherském Hradišti.
Zatímco jeho spoluhráči se jdou připravovat na zápas v Liberci, on trénuje naprázdno. Hrát nesmí, naposledy ve čtvrtek nepochodil s žádostí o prominutí zbytku šestizápasového trestu za faul na Jakuba Heidenreicha z Bohemians Praha. A brzo zjistíte, jak moc ho to žere.
Určitě máte rád filmy s Belmondem. Jste spíš policajt, nebo rošťák?
„Vždycky jsem patřil k rošťákům, už od školy. I na hřišti to tak bylo, ale tam to bylo spíš kvůli technickým kouskům s balonem.“
Teď jste ovšem spadl rovnou mezi raubíře české ligy. Šest zápasů, to moc hráčů za faul nedostalo.
„To bych byl hrozně nerad, kdyby si mě lidi dali do téhle škatulky. A vnímali mě jako nějakého druhého Řepku, nebo raději řeknu hráče, který rozdává rány. Spíš si ale myslím, že lidi uvěří tomu, co mám za deset let odehrané. Můj styl hry se nezmění. Samozřejmě jsem se ponaučil. Tedy neříkám, že ve fotbale si člověk musí dávat jen a jen pozor, protože to v zápalu boje nejde, ale zjistil jsem, že stát se může všechno.“
Když vám čtvrtek disciplinárka zamítla žádost o prominutí zbytku trestu, byl jste hodně naštvaný?
„Pořád nad tím kroutím hlavou.“
Jaký je váš názor?
„Hlavou se mi honí pořád to samé, tedy otázka, za co já mám šest zápasů, když kolem dokola ve fotbale dochází k daleko horším zákrokům s vážnými zraněními a tresty se k tomu mému ani nepřibližují. Nejvíc zklamaný jsem z toho, že mi nikdo nevěří. Že jsem nedostal šanci se obhájit. Copak já, který jsem nikdy nedostal červenou kartu za faul, k někomu ve 3. minutě přiběhnu a dám mu pěstí nebo loktem? Tohle nikdo nebral v potaz. A další věc, která mě mrzí, je ta, že se k tomu nevyjádřil ten hráč. Asi mu to někdo zakázal. Z nějakého důvodu.“
Vy sám jste Jakubu Heidenreichovi volal?
„Já vím, co jsem udělal, ke kontaktu došlo, ale k nezaviněnému. K tomu může dojít kdykoliv. Já jsem ho kontaktoval, chtěl jsem se mu omluvit, ale on na to nereagoval.“
Proč jste se mu omlouval, když říkáte, že to, co se stalo, bylo nezaviněné?
„Ne proto, že bych mu něco schválně udělal. Když dojde ke zranění, já jsem takový člověk, že mě to strašně mrzí. Bohužel disciplinárka uvěřila tomu, že delegát a Bohemka... nebo ne Bohemka, já jim chci říkat Střížkov, takže ten Střížkov s delegátem zapracovali na tom, jak jsem byl potrestaný. Bohužel v můj neprospěch je, že neexistuje žádné video, které by dokazovalo moji vinu nebo nevinu. Cítím bezmoc. Musím mlčet a čekat, až začnu zas hrát.“
Až někdo dostane podobný trest a bude se dělat přehled podobných hříšníků, budete mezi nimi. Raubíř. Bojíte se, že se to s vámi potáhne?
„Jak jsem řekl, já doufám, že lidi si hlavně budou pamatovat i na ty spekulace kolem toho, jestli jsem náhodou nedostal hodně krutý trest. V tomhle duchu mi přišlo hodně reakcí. Samozřejmě mě to mrzí, rád bych obsazoval jiné kolonky, třeba ty, které jsem vyhrával i u vás v novinách, za technické kousky, góly, nahrávky. To je o moc milejší. Fauly mi nejsou vlastní a doufám, že tohle řeším naposled.“
Možná si říkáte, jestli by nebylo lepší namočit se třeba zrovna jako Řepka, kterého jste jmenoval, číst si tři dny o sobě a o modelkách, ale fotbal mít dál, nebo ne?
„Já mám Řepku rád, ale tohle nemusím. Nejraději bych byl populární jako fotbalista. Mockrát jsem byl zvaný na různé večírky, rád si o tom přečtu, to ne že ne, rád vidím vyfocené nějaké to ňadérko, ale že bych to vyhledával osobně, to ne. Já mám rád Brno, svoji manželku, a nechci se doma hádat, že jsem byl s někým vyfocený. Raději se věnuju fanouškům a ne celebritám. Jejich aféry budou pořád, každý týden. Já je soudit nebudu. Kdybych byl kamarád Jirky Hudlera, tak na jeho slavném večírku jsem taky. I na hotelu s fotbalovým nároďákem a s babama bych byl, stačilo mě jenom nominovat. Takže co?“
Když nemůžete při zápasech slyšet potlesk, z něhož často čerpáte energii, jak si to kompenzujete?
„Nejlepší relax je rodina. Určitě taky Kometa Brno, to jednoznačně. I když se nám teď nedaří, tak na zápasy chodím. Velkou radost mi udělala neteř, která vyhrála mistrovství světa v tancování se skupinou Magic Free Group. Strašně moc jí gratuluju. Raduju se z maličkostí. A musím říct, že mě neskutečně drží nad vodou lidi z regionu, Brňáci, fanoušci našeho klubu. Už jsem i posílený a těším se na návrat.“
Nemyslel jsem zrovna rodinné radosti, ale hlavně fotbalové finesy. Odnášejí je teď víc spoluhráči na tréninku?
„Jsem takový, že věci, které dělám v zápase, dělám na tréninku skoro pořád. Trenér mi za to občas nadává, že to přeháním, ale když se to povede, jsem pak chválený. Vždycky hledám to švancarovský řešení, v zápase i na tréninku, a to se nemění ani v době, kdy nemůžu hrát.“
O tom, jak fandíte Kometě Brno, se ví. Koho z hráčů znáte osobně?
„Znám Marka Vorla, toho určitě. Mrzí mě, že za ně už nehrají David Appel nebo Alda Staněk, to jsou kamarádi, kteří za Brno hráli první ligu. Spíš se znám s fanoušky, kteří jsou na tribuně, a společně si užíváme atmosféru. Mrzí mě, že kluci mají špatné období, ale je to otázka jednoho vítězství a půjde se nahoru. Buďme v Brně vděční, že extraliga je. Tak jak si váží ligy v Uherském Hradišti a fandí nám, tak bych chtěl, aby to brali i fanoušci Komety. Oni nám to kluci zas vrátí a udělají nám radost.“
Chodíte na zápasy v dresu?
„Mám šálu, bez té to nejde. Chodím na tribunu naproti střídačkám. Pode mnou sedí Lachtan, kterého všichni znají, ten tleská tak, až z toho bolí uši. S sebou mám největšího parťáka Jiřího Hunkese staršího, to je taková postavička, jeho mladý hraje za Liberec. Užíváme si, i když dáme gól na 1:4. To je na Kometě paráda.“
Máte nedělní fotbalové absťáky?
„Mám. Strašný. Strašný, totální. Objíždím všechny možné fotbaly, hokeje, jako divák. Nikomu to nepřeju. Hrozně mi chybí fotbal, být v kabině, těšit se na zápas, jít na to. Hroznej absťák. Vzali mi milenku, protože fotbal je moje láska. Vždyť i v přípravném období je nějaký přátelák. A já budu už druhý měsíc bez fotbalu.“
Na jaké zápasy chodíte?
„Kde se dá. Byl jsem v Líšni, viděl jsem samozřejmě zápas Brno-Sparta, byl jsem dvakrát na utkání našeho divizního béčka. Samozřejmě chodím pravidelně na Kometu. Jak o víkendu můžu, někam vyrážím. Člověk se trošku odreaguje. Byť se tím i trápím. Jak to vidím, chybí mi to ještě víc.
Třeba jako člověk, který nemůže kouřit nebo se napít, a dívá se, jak si ostatní dopřávají?
„Je to tak, že bych se hned převlíkl a šel na to. Když jsme doma hráli s Teplicemi, chtěl jsem tam vběhnout. Ale musím se tím posílit, nebýt skleslý. Proto si hledám to odreagování.“
To musí mít doma radost. Normálně jste v neděli na zápase, a když nehrajete, obejdete jich ještě víc.
„Tak pozor! Taky doma vysávám, vařím, umyju okna, žehlím, tedy věnuju se pracem, které jsem v životě nedělal. Jsem taková chůva v akci. Manželka mi dává neskutečně zabrat. Pokaždé tajně doufám, že za to budu večer odměněný, ale zatím se nic neděje.“
Tak schválně, co jste se naučil vařit?
(směje se) „Trochu jsem přeháněl. Udělám už vajíčka a takové ty jednoduché věci. Tohle mi moc nejde. Stejně jsem zapřažený a o to je pak krásnější, že si večer můžeme sednout k televizi a dívat se na film. Jsem teď mnohem víc táta.“
Dovedu si živě představit, co byste udělal se spoluhráčem, který by nemohl dva měsíce hrát. Očekávám, že druhý den by našel na skříňce nápis nehrající kapitán. Co myslíte?
„Hlavně bych mu koupil letecký zájezd do Dubaje na dva měsíce. Aby jel k moři a vrátil se až pak.“
Koupili vám ho kamarádi ze Slovácka?
„Ke mně se kluci zachovali super. Povzbuzují mě, hecují, drží při mně. Oni jako první čekali, jak to ve čtvrtek na disciplinárce dopadne.“
Už jste se bavili o tom, že Slovácko je teď na disciplinárkách pomalu klub číslo jedna, že jste tam propíraní ze všech stran?
Určitě bychom byli raději propíraní tím, čím jsme byli ze začátku ligy, tedy že hrajeme dobrý fotbal. Bohužel je to jinak. Ale když si to sesumírujeme, tak Cleber odtud odešel s pokutou, takže ještě jakž takž dobře, Baník má nakonec peníze a může nám zaplatit, což je taky dobře. Největší problém jsem tam zjevně já.“
Vyvádí to kabinu z klidu?
„Nás to musí posílit. Taky slyšíme pořád dokola, jsou tam třeba i jiné vlivy. My se jim musíme postavit tak, že uděláme výsledky v těch dvou zápasech, co ještě nebudu hrát, a jak se já vrátím, tak mužstvu pomoct.“
PETR ŠVANCARA |
Narozen: 5. listopadu 1977 v Brně Výška/váha: 184 cm/80 kg Ligové zápasy: 226 Ligové góly: 41 (z toho 5 nyní na podzim) Žluté karty: 36 Červené karty: 2 (z toho jedna nyní na podzim) Přezdívka: Švanci, Mercedes Kariéra: Zetor Brno (1983-1987), Boby Brno (1987- 1997), Uherské Hradiště (1997), Synot (1997-1998), Brno (1998-2000), Slavia (2000-2002), Opava(2002- 2003), Brno (2003-2006), Inter Bratislava (2006), Žižkov (2007-2009), Slovácko (2009-?) |
Zadržte s těmi plány. Jaké vlivy myslíte?
„No, já nevím, slýchám, že tam můžou být. Co ty víš? Třeba je to součást boje o záchranu, třeba i nějaká nesnášenlivost vůči regionu, je tam možná i něco na moji osobu. Možná se až moc bavím fotbalem. Třeba by tam chtěli vidět jiné typy hráčů.“
Takhle o tom přemýšlíte?
„Přemýšlím o tom, protože mi nejde do hlavy, jak se posuzují zákroky, které se staly, a já z toho vyjdu úplně nejhůř. Já, který jsem nikomu nic neudělal.“
Vážně nic?
„Přece říkám, kontakt tam byl, v pořádku, ale pojďme se bavit o úmyslu nebo neúmyslu. A on? Nic. To mě fakt sere, že se k tomu vůbec nevyjádřil.“
Byl byste pro, aby se tvrdě trestaly i další zákroky?
„Podívejte, samozřejmě přeju klukům, že se jim odpouští tresty a hráči můžou víc hrát. Jenže já jsem jediný, komu nic neodpustili. A jak se se mnou bavili? Tak se mnou ještě nejednal nikdo, ani doma, když zapomenu vynést smetí! Přišel jsem na disciplinárku, ale už dávno bylo jasné, že můžu jít zase zpátky.“
Jak se s vámi bavili?
„Jako že pan Švancara se vymluvil, dali jsme mu šest zápasů, za tím si stojíme a na shledanou. Za dvě minuty jsem byl za dveřmi a hotovo.“
Čím jste argumentoval vy?
„Tím, že v regionu si fanoušci přejí, abych se vrátil. Jestli je to teda zajímalo... Čeká na to plno mých fanoušků, přejí si, aby se zbytek trestu odpustil. Jeden z přísedících chtěl něco říct, ale ten hlavní to zamítl, šest zápasů a běžte.“
Zkusme to z trochu jiné strany. Měsíc nehrajete a pořád jste na špici tabulky střelců. Není to pro ligu docela bídná vizitka?
„Hlavně bych řekl, že ve mně je obrovská kvalita a že do ligy jsem vstoupil fantasticky. (směje se) To je samozřejmě se smajlíkem. Jsem sice rád, že mě nikdo nepřekonal, ale raději bych, aby kluci sbírali body a někdo se přede mě dostal. Zní to jako fráze, ale je to pravda. A k té úrovni: v každém kole jsou dobré zápasy, v každém kole někdo chytne formu. Já mám tuhle naši ligu rád, tím, jaká je. I s tou disciplinárkou.“
Tomu se teď zrovna nechce moc věřit.
„Já to dořeknu. Vždycky, a to slovo podtrhuju, se pojďme bavit o tom, proč to děláme. Tady v Hradišti nebo na Bohemce nebo na Slavii, tady všude chodí na zápasy hodně lidí. Pojďme je na tribunách udržet. Udržíme je tím, že zrovna Švancaru budeme trestat takovým stopem? Já jsem přijel do Třebíče na zápas a tam byli lidi naštvaní, že nehraju. To mi řekli! Že by chtěli, abych hrál. A to je jasný důkaz, že lidi jdou na fotbal i kvůli mně. O to víc mě mrzí, že je nemůžu potěšit. Disciplinárka do toho mohla zasáhnout, vypustit mě už v Liberci. Já jsem na tisíc procent čekal aspoň jeden zápas dolů, tohle byl tvrdý zásah. Kdybych tomu klukovi něco udělal úmyslně, nebudu se o tom vůbec bavit. To je jasná věc. Ale já jsem říkal, že i vězeň, který udělá vraždu, a dostane dvanáct let, tak mu dva roky odpustí. A to je přitom nesmysl přirovnávat fotbal k vraždě.“
Je zřejmé, jak jste naštvaný. Změní se váš vztah k fotbalu?
„Fotbal mi nemůžou vzít. To, proč ho dělám, a tu obrovskou chuť, kterou mám. Dál budu vymýšlet nové a nové věci, abych pobavil lidi, abych pomohl týmu. Už delší dobu cítím, už od hraní ve Viktorce Žižkov, že do téhle ligy strašně patřím, že můžu bavit lidi a že to jde spojit i s efektivitou, s bodovým ziskem. Takže budu pořád ten stejný Švancara. Jsem sice obrovsky naštvanej na jeden tým, protože díky jeho popudu jsem dostal stop. Ale je to sportovní naštvanost. Těším se na odvetu, ale ne ve smyslu, že si vezmu větší kolíky nebo tak něco. Je to jen sport.“
Zmínil jste Žižkov. Jste naštvaný víc než na konci minulé sezony, když vás ve Viktorce vyřadili z týmu, kolem čehož se taky hodně spekulovalo?
„Z Viktorky jsem si odnesl jedno velké zklamání, a sice že jsme to tam nezvládli udržet. Na Viktorku vzpomínám pořád rád, svým způsobem to bylo strašně dobré období...“
Moment. Vždyť tam bylo hodně věcí, o nichž jste pak naznačoval, že promluvíte, až bude čas. Kde jsou teď?
„Došlo k tomu, že si ke mně část vedení sedla a začali mi vyčítat plno věcí, přestaly nám chodit peníze, bylo to nepříjemné. Někteří lidé taky vzdali záchranu na můj vkus až moc brzo. Ale odnesl jsem si z toho závěr ten, že já jsem se na tom podílel, že já byl vinen tím, že jsme spadli. Fotbalovou vinu si dávám obrovskou a je to velké zklamání.“
Hlavně tohle?
„Bylo to tak, že když se dařilo mně, dařilo se Viktorce. Kromě Naumova tam nebylo moc lidí, kteří by to zvedli. Já jsem byl jeden z těch, od nichž se to čekalo, nezvládl jsem to a hrozně si to po fotbalové stránce vyčítám. Ale abych se rozhodl na některé lidi něco říkat, to ne. Raději budu mlčet, protože kluci, co tam jsou, si to nezaslouží. A já bych chtěl vzpomínat na Viktorku ne podle toho, jak jsem odcházel, ale spíš na pěkné věci.“