Petr Švancara: Parádičky riskovat nebudu
Petr Švancara: Parádičky riskovat nebudu
Hráč, jenž měl před lety krůček do reprezentace, pomohl na jaře Viktorii devíti góly k návratu do nejvyšší soutěže. Žižkov pak za 1,8 milionu korun změnil jeho hostování v přestup a Švancara se nyní snaží definitivně zbavit nálepky věčného talentu, jehož kariéra se po nepovedeném angažmá ve Slavii zadrhla.
HN: Cítíte, že u kouče Stanislava Grigy máte větší důvěru než u jeho předchůdce Vladimíra Skalby?
Na jaře jsem důvěru moc necítil, trenér Skalba pořád uvažoval nad tím, že bych mohl být střídající žolík, jenže to mně nevyhovuje. Grigu jsem v přípravě přesvědčil, že na základní sestavu mám. Cítím, že když budu plnit to, co po mně chce, nebudu mít se základní sestavou problém.
HN: Rád hrajete efektně a diváky bavíte fotbalovými parádičkami, i když se vám to několikrát nevyplatilo. Nebojíte se, že vám to ublíží i na Žižkově?
Už jako malý jsem obešel brankáře, počkal jsem si na obránce a teprve pak jsem míč poslal do branky. Táhne se to se mnou celý život, kvůli tomu fotbal hraji. V první lize za Žižkov bych si to ale nedovolil udělat, hrajeme o záchranu. Nechci, abych byl jen za šaška, ale aby fanoušci věděli, že jsem především kvalitní útočník.
HN: Kdysi se vám předpovídala hvězdná budoucnost, měl jste nakročeno do reprezentace. Kde se stala chyba, že se dnes místo toho už počtvrté pokoušíte o návrat do první ligy?
Je to dané mým angažmá ve Slavii, kde jsem nedostal tolik příležitostí jako další hráči. Jsem typ hráče, který se neumí rvát o místo v sestavě z lavičky náhradníků, takže jsem to nesl nelibě. Občas slyším, že jsem mohl ve fotbale dokázat víc, ale já jsem se sebou spokojený. Dotáhl jsem to až do první ligy. Doufám, že v ní o mě bude ještě dlouho slyšet.
HN: Může být důvodem, proč vám nyní Žižkov tak vyhovuje, i to, že je to relativně malý klub bez velkých ambicí? Tedy ideální pro váš návrat mez elitu.
Je mi to sympatické. Nemáme přehnaně velké ambice, stadion není velký a i lidé jsou na Žižkově také specifičtí. Jsem z toho nadšený, ale je fakt, že jsem zatím na Žižkově nezažil žádnou hořkost z neúspěchu. Slavili jsme postup do první ligy, příprava nám vyšla a vyhráli jsme i v prvním zápase.
HN: Připravujete se na to, že jednou to zklamání určitě přijde?
Vím, že nebudeme stále jen vyhrávat, ale musíme se umět z porážky poučit. A to není jen fráze pro novináře. I v utkání s Mladou Boleslaví jsme udělali hrozně moc chyb. Hodně hráčů teprve sbírá první ligové starty.
HN: Žižkov se musí zachránit v lize, ale chce hrát i fotbal, který bude bavit diváky. To vás muselo hodně potěšit.
A jsem rád, že nezůstalo jen u slov. Nehrajeme sice jako Barcelona, ale atraktivní naše hra je. Každý čekal, že budeme jen betonovat, ale po vítězství v Mladé Boleslavi nás chválili diváci i novináři.
HN: Hraje Žižkov pod Grigou jiný fotbal než na jaře?
Změnila se hlavně situace v kabině, Griga má mnohem větší autoritu. Na jaře jsme měli až moc volnosti při tréninku, ještě jsem nezažil, aby si někde mladší hráči tak otevírali pusu. Nový kouč přišel i s novou taktikou, já se pohybuji mezi stopery soupeře a druhý útočník mě doplňuje. Myslím, že při vítězství nad Mladou Boleslaví v prvním kole jsme jeho taktiku zvládli dobře.
HN: Máte ambici vystřílet si zahraniční angažmá, nebo patříte mezi ty, kteří říkají, že úspěch týmu je důležitější?
To jsou jen fráze, přišel jsem na Žižkov, abych střílel góly. Chtěl bych si vybudovat takovou pozici, abych třeba za rok mohl zahraniční nabídku dostat. Mám tady ale takové podmínky, že do zahraničí jít nemusím. Navíc jsem patriot a potřebuji mít kolem sebe rodinu.
HN: Na Žižkově jste už půl roku. Bylo těžké zvyknout si, že doma hrajete nezvykle brzy dopoledne?
Máme už metody, jak se s tím vyrovnat, ale soupeř to bude mít vždy těžké. Může to i částečně ovlivnit jeho výkon. Pro Žižkov to vždy bude zbraň, jak soupeři znepříjemnit roli. Je to tradice, které jsem se musel i já přizpůsobit. Ale dokážu si představit, jak je to nepříjemné třeba pro hráče Ostravy.