Petr Švancara: Chuť do fotbalu mně nevzali
Petr Švancara: Chuť do fotbalu mně nevzali |
Petr Švancara prožívá nucené chvíle odpočinku bez fotbalu. Disciplinární komise jej šokujícím verdiktem postavila na šest utkání mimo fotbalové dění. Přesto jednatřicetiletý útočník, který na Slovácku potvrdil svoji přezdívku fotbalový mercedes neztratil chuť do fotbalu a už se těší, jak opět vyjede z garáže. Petře je pár dní po nepochopitelném verdiktu disciplinárky. Už ses s rozhodnutím smířil? A co pro tebe bylo těžší? Smířit se s měsíčním fotbalovým půstem a nebo s tím, co na tebe Střížkov a delegát naházeli za špínu? Dá se říci, že s obojím. Nejhorší je asi ten trest. Šest zápasů je strašně moc. A zaplať pán bůh, když už to řeknu blbě, jsou tam poháry. Když dokážeme postoupit přes Třebíč, tak to budou čtyři ligové a jeden už mám odsezený. Samozřejmě zkusíme nějakou formou požádat o prominutí alespoň nějaké části trestu, takže na hřišti budu snad co nejrychleji. Když se podívám na průběh celé kauzy, tak mě mrzí, jak se k tomu postavil Střížkov. Snažili se ze mě udělat v nadsázce řečeno vraha a vytáhli tam věci, které mně nešly přes srdce. Prý jsem se mu při tom zranění smál a ještě mu sprostě nadával, což je úplně totální nesmysl. To byly věci, které mě hodně mrzely. Střížkov se snažil udělat všechno mimo fotbalu. V sobotu bylo na hřišti jediné mužstvo. A to jsme byli my. Střížkovu jdou asi lépe mimofotbalové věci. Myslím, že to je jedno s druhým. Já jsem jim dal minulou sezónu gól roku, kdy jsem si tam s nimi, dá se říci, dělal, co jsem chtěl. I v tomto zápase jsem měl trochu větší prsty a tak jim samozřejmě ležím v žaludku po fotbalové stránce. Po lidské stránce jsem jim nikdy nic neudělal. Možná jsem se jenom někdy zmínil, že tohle je tým, který nemá fanoušky a kolikrát nechápu ani jejich strategii v hledání domovského stadionu. Vždyť už se stěhují na třetí a teď uvažují po Xaverově, Žižkovu, Strahovu o Blšanech. Pokaždé hrají někde jinde. U mě ten tým není vůbec oblíbený a tím, jak se ke mně zachovali a zařídili to, že nemůžu hrát, tak určitě obliba tohoto klubu ještě klesla. Myslíš, že v jejich záměru byla i snaha poškodit klub, z jejich pohledu, potencionálního konkurenta v boji o záchranu? Jestli nás tak vidí, tak je v tom klidně můžeme nechat. Na druhou stranu nás to ale může posílit a spojit s ostatními mančafty a ze Střížkova udělat první klub, který vyřadíme z ligy. Za sebe můžu říci, že na jaře udělám na hřišti všechno, abychom je zase porazili a abych v tom měl zase já prsty. Já to jinak dělat neumím. Já neumím hrát fotbal mimo hřiště a v zákulisí. Já ho hraju na hřišti a jestli začínají oni bojovat v zákulisí o záchranu všemi možnými prostředky,tak se jim musíme postavit sportovně. Ale možná jim ležím v žaludku já osobně, protože jsem je vlastně dvakrát porazil. Samozřejmě, že ne sám, ale měl jsem v tom velké prsty. Bohužel to ale teď odnese celé mužstvo. Jak si vysvětluješ, že disciplinárka přihlédla jednak k jednostrannému pohledu delegáta a argumentů Střížkova, které neměly s realitou mnoho společného? Nejvíc nám uškodil delegát a Střížkov jako takový, protože v televizních záběrech toho moc vidět nebylo a díky tomu, že se nám podařilo vyvrátit lékařskou zprávu Střížkova, jsem se dostal do mírnější kategorie. Šest zápasů se zdá být moc, ale podle současného trendu to zase není nic nemožného. Podle toho s čím Střížkov i delegát přišel, tak mně reálně hrozil stop na tři měsíce až dva roky. Jak už jsem několikrát zopakoval. Ke kontaktu tam skutečně došlo, ale je potřeba zjistit, zda šlo o zákrok úmyslný či nikoliv. Při tom kontaktu mě mrzí, že se vůbec někomu něco stalo. Zaplaťpánbůh, že se nestalo nic vážnějšího. Střížkov hned po zápase uváděl, že Heidenreich nemá tři zuby. Tím bylo jasně dané, že útok na mě začal hned po zápase. V zápise od delegáta nic podobného nebylo a vynořilo se to až za dva dny. Takže si o tom myslím svoje. Teď už ale cítím, že to snad rychle uběhne a musíme věřit, že zvládneme zápasy beze mě a já se budu snažit pomoci alespoň v šatně v roli psychologa a hecíře. No, nevím. Je to takové zvláštní. Mrzí mě, že se nevěří mně, který má za sebou deset let bezproblémové kariéry profesionálního hráče, pokud se týče podobných věcí. Přemýšlel jsem a nedostal jsem snad už rok ani žlutou kartu za faul. Natož červenou. V tomto se věřilo delegátovi, který to viděl na nějakých devadesát metrů a tvrdí, že jsem ho udeřil. Já si samozřejmě myslím o tom svoje z toho důvodu, že za tím může být něco nebo někdo jiný a Střížkov na tom zapracoval tak, že se mu to povedlo. Bohužel komise mě potrestala na základě toho, co tvrdili delegát se Střížkovem. Dál bych to nerozebíral, protože na nic dalšího nemám důkazy a znovu opakuji. Vrátit jim to musíme na hřišti. První zápas v trestu si absolvoval částečně v kotli mezi fanoušky. Byla to tvoje premiéra přímo mezi fanoušky? Určitě jsem rád přijal nabídku, kterou jsem dostal ráno telefonicky od šéfa kotle, jestli bych za nimi nepřišel. Já bych k tomu ještě rád poznamenal, že celý klub, region, plno známých z celé republiky a také fanoušci stáli celou dobu za mnou. Toho, že se za mě postavil klub i fanoušci, si strašně moc vážím. Teď, když nemůžu být na hřišti se jim to budu snažit vracet tím, že s nimi budu komunikovat ještě častěji a rád za nimi přijdu. A hned jak to půjde, tak se budu snažit vrátit to všem na hřišti. Musím však znovu zopakovat. Že to, jak se za mě všichni postavili a věřili mi, tak za to jim strašně moc děkuji a budu se snažit, abych na hřišti byl co nejdříve a co nejvíce platný. Tohle pro mě hrozně moc znamenalo a já jim to chci vrátit. Jinak asi každý ví, že jsem velký fanda Komety, takže na hokeji je běžné, že fandím, ale pokud jde o fotbal, tak to byl jedna z prvních mých účastí v kotli. Samozřejmě jsem dělal ještě nějaké chyby ve zpíváních a tleskáních. Moc jsem to ještě neznal. Snažil jsem se na tom zapracovat a už jsem se naučil některé písničky. Třeba Modrobílé srdce mé… se mi hrozně líbí a s Tomášem Abrahámem si to pouštíme v autě. Jak říkám, musím na tom ještě zapracovat, ale hlavně doufám, že budu spíše tím, na kterého budou lidé křičet na hřišti. Když to shrnu… Přijdu tam vždycky určitě rád, ale raději to přenechám profíkům a to v kotli fanoušci jsou. Měl si možnost poznat atmosféru fanouškovského života zevnitř. Dá se to srovnat třeba s tvojí milovanou Kometou? Na Kometě je teď krásná atmosféra, ale diváci tady mě už dávno přesvědčili, že to je hodně podobné. Myslím, že to co se dělo, když tady se Střížkovem zhasly světla a nebo to, jak fandili na Slavii nebo v Brně, tak o tom se ještě dlouho bude vykládat. A protože jsem za své působení poznal spoustu fanoušků, tak před těmi slováckými musím smeknout klobouk. Fandí celý zápas, i když prohráváme. Fandí slušně, nedělají žádný „bordel“ i výjezdy ven jsou v hojném počtu. Jejich reklama je velká. Vykládá si o tom celá republika. I já to slýchávám na každém kroku. Atmosféra patří určitě k těm nejlepším v lize. Cítíme to tak i v kabině, moc si toho vážíme a děkujeme jim za to. Doufám, že jim uděláme co nejvíce radosti na hřišti. Rozhodnutí disciplinárky tě připravilo na měsíc o fotbal. Nesebrali ti tím, jak to probíhalo i chuť do fotbalu? To mně nemůžou nikdy vzít. Ta láska k fotbalu mě drží nad vodou. Každý trénink tady je pro mě radost. To mě skutečně vzít nemohou. Je pravda, že ve Viktorce byl závěr jara špatný a chuť do fotbalu byla horší a horší. Po tom verdiktu jsem si naopak řekl, že mě to musí ještě více posílit, abych byl v tomhle zkušenější a dával si větší pozor na hřišti. Na druhou stranu chci, aby mě to posílilo tak, abych se na hřiště vrátil ve vší parádě a byl zase co nejvíc platný pro mužstvo. Změníš po dobu trestu nějak svoji přípravu? Zaměříš se třeba víc na fyzičku? Trénovat budu společně s mužstvem a samozřejmě i individuálně. Výkonnost v zápase je ovlivněna hodně kondicí a na fyzičku je také nejnáročnější. Tam bude největší problém a na tom musím zapracovat individuálně. Takže s pomocí sporttesterů a hodinek budu fyzičku nabírat a samozřejmě budu absolvovat všechny tréninky. A pokud bude mít mužstvo třeba pohárový zápas a já bych měl mít volno, tak tam určitě přijde individuální trénink a nebo trénink s béčkem. Každý den musím mít nějakou činnost abych byl připraven. Já si tak nějak tajně přeji, abych se při shodě náhod, štěstíčka a když bude disciplinárka povolnější, objevil rád už za čtrnáct dní na hřišti. Trest ti platí i pro béčko, ale pokud bys mohl, šel bys hrát i za béčko, přestože to je divize? Jednoznačně. Zápas je zápas. A je to to, proč hráč vlastně trénuje. Nevím ale jestli bych to béčku teď nekazil, protože to je našlápnuto. Vyhrává, dává devět branek… To mužstvo šlape. Já bych ale pochopitelně rád uvítal jakýkoliv zápas. Mrzí mě, že to je udělané tak, že nemůžu hrát ani nižší soutěž. Ale musím to respektovat a nedá se s tím nic dělat. V jednom rozhovoru jsi uvedl, že cítíš životní formu. Je to skutečně tak? Cítím se v ohromné pohodě. Strašně mě posílil zdejší region. Už jsem to říkal mnohokrát. Lidé tady mně obrovsky pomohli. Po tom, co jsem prožil na jaře ve Viktorce, je tohle obrat o stoosmdesát stupňů. Nakoplo mě to a cítím se psychicky hrozně silný. Pomohli mně taky kluci v šatně a příprava, kterou jsem absolvoval bez zranění. Je to vidět i na hřišti. Osobně si ještě vyčítám Jablonec a Brno, kde jsem to mohl dotáhnout do vítězného konce svými šancemi. Věřím, že to pozitivno, které jsem si za pět kol v sobě vytvořil, budu schopen předat na kluky a budu jim moci pomoct v šatně, když nebudu moci být s nimi na hřišti. Forma byla výborná a cítím se dobře i herně. Nejen že dávám góly, ale snažím se i připravovat šance pro druhé. Teď jde o to, abych zapracoval na udržení pohody i mimo zápasový rytmus, což bude nejtěžší. Dá se říci, že ve Slovácku si fotbal nejvíce užíváš? Je to jedno s druhým. V dubnu se mi narodila dcera, v Brně si dodělávám bydlení… Daří se na víc frontách. Samozřejmě jsem teď víc pod pantoflem, manželka mně dává zabrat, ale to už je úděl nás ženáčů. K tomu fotbal, lidi, je to všechno příjemné. Teď mě sice trochu zbrzdil trest, ale já věřím, že to bude dobré. Dobré je to na víc frontách i proto jsem v pohodě psychicky a snažím se to přenést na hřiště, kde si věřím a možná i proto jsem dal pět branek. Mrzí mě jen body, protože si myslím, že bychom mohli mít aspoň o tři víc a bylo by to úplně parádní. Na Slávii vypadalo mužstvo směrem dopředu bezradné. Bylo cítit, že postrádá tvoji vůdcovskou ruku. Rozebírali jste to v kabině? Dopředu jsme se vyloženě báli. Bylo tam spousta věcí, které jsme mohli lépe dotáhnout. Bohužel jsme toho dopředu moc neukázali. Až jsem se toho trochu lekl. Nemyslel jsem si, že bych týmu mohl až tak moc chybět. Spíš jsem si myslel, že mu to může i pomoci. Byl to prostě těžký zápas pro kluky a možná nás to všechno poznamenalo víc, než jsme chtěli. Dozadu jsme to čtyřiačtyřicet minut drželi slušně. Slavia si téměř nic nevytvořila. Dopředu to bylo, ale opravdu špatné. Na Slavii je potřeba mít sebevědomí a také trochu štěstí a to nám tam trochu chybělo. Na druhou stranu jsme tam ani nevystřelili na branku a to hovoří za vše. Je potřeba na tom zapracovat, abychom se při kvalitách soupeře, takových jaké Slavia má, dokázali prosadit. Musíme být drzejší, protože se tam objevilo několik situací, kdy jsme dopředu jít mohli, ale nevyšlo to. Musíme zlepšit kvalitu řešení takových situací, abychom se dostávali do zakončení. Určitě jsme se o tom v kabině bavili. S trenérem jsme to rozebírali, spokojený nebyl, takže u videa jsme si o tom povídali. Už i proto, že po Teplicích nás čekají dva zápasy venku a už se to nesmí opakovat. Nemůžeme hrát tak, že doma si vytvoříme pět, šest šancí a ještě dáme dva góly a přijedeme ven a nedostaneme se vůbec k ničemu. Doufám, že si kluci spraví teď chuť v poháru. Slavii musíme hodit za hlavu. Sledoval jsi u televize náš zápas se Slováky a co jsi mu říkal? Samozřejmě sledoval a chyběl jsem tam. To jednoznačně (smích). Je to pochopitelně škoda. V první půlce jsme měli situace, kdy jsme mohli zápas rozhodnout. Chybělo tam jenom to, že jsme nedali první gól my. Kdybychom ho dali, tak jsme byli silnější, nemuseli jsme to tolik otvírat. Samozřejmě to teď hodnotíme všichni tak, že je postup ztracený, ale fotbal je ošidný a pokud existuje jen minimální šance, tak se musí věřit. Já klukům věřím, že to zvládnou. Mně se jejich výkony líbily. Samozřejmě se vždycky najdou dva, tři, kterým to na sto procent nevyšlo, ale mně se ten fotbal celkově líbil. Krásná atmosféra. Musíme se s tím ještě nějak porvat. Věřím, že kluci na našem stadionu zápas zvládnou bez problémů a uvidíme, jaké budou další výsledky. Už jste se stihli s Mirem Filipkem pohecovat? Samozřejmě. Ten už po celou dobu, co děláme tento rozhovor, tak se v kabině směje, že už tam jsou. Zaplaťpánbůh, že ti Slováci aspoň nevyhráli, protože to bychom s ním nevydrželi. On dokonce tipoval, že vyhrají 5:0. Teď to s ním bude těžké. Doufám, že Slováci někde prohrají, abychom s ním vůbec vydrželi. |